Historie

V současné době je Protivanov městysem, který plní pro mnoha stránkách úlohu menšího regionálního centra, zejména po stránce hospodářské a náboženské. Tento jistý centrální charakter je dán jednak jeho polohou (na hlavní cestě mezi Boskovicemi a Prostějovem), ale také jeho bohatou historií.

Počátky Protivanova souvisejí s procesem osídlování Drahanské vrchoviny, jejíž první fáze probíhala již na počátku 11. století, v to v bezprostřední blízkosti, totiž ve staré keltské lokalitě Malé Hradisko. První písemná zpráva o obci Protivanov je však až z počátku 16. století, kdy se v historických pramenech připomínají i vsi Buková, Ludíkov a Valchov. Název obce zřejmě souvisí se jménem původního majitele Protivy nebo Protivana: jednalo se o typickou lesní lánovou ves, založenou lokátorem. Od počátku se její obyvatelé živili zemědělstvím a zpracováváním dřeva, zejména výrobou střešních šindelů.

Pro dějiny Protivanova je významné, že se jednalo o poddanskou ves boskovického panství. Boskovičtí páni, ať už zakladatelský rod pánů z Boskovic nebo další majitelé – Zástřizlové, Dietrichštejni, Mitrovští nebo Mensdorfové, měli tento region včetně Protivanova na starosti do zrušení takzvané patrimonoální správy v roce 1848, v některých ohledech až do konce první světové války. Dřívější historikové měli spíše tendenci nešetřit kritikou na adresu boskovické vrchnosti a zdůrazňovat chudobu a utiskování poddaného lidu. Dnes je tendence k objektivnějšímu hodnocení šlechtické správy – vždy totiž velmi záleželo nejen na formě správy, ale také na osobních kvalitách vrchnosti a jejích úředníků, jakož i na celkové politické, hospodářské i kulturní situaci na Moravě a ve střední Evropě. Je zřejmé, že k velmi tíživým obdobím patřila i z hlediska drahanských obcí doba pobělohorská, která na jedné straně znamenala novou organizaci ve správě statků (šlechtický velkostatek), jednak velké pracovní zatížení poddanského lidu v důsledku poklesu počtu obyvatelstva a nárůstu robotních povinností. Je té zapotřebí podotknout, že v období 17. a 18. století byly vesnice sociálně strukturovány – v Protivanově žili sedláci, kteří měli nejvýznamnější postavení, menší rolníci (čtvrtláníci a majitelé „zahradních usedlostí“), domkáři, podruzi i nádeníci. Relativně dobré postavení měli i místní hospodští a mlynáři a samozřejmě i reprezentanti obecní správy – rychtáři, kteří byli zbaveni robotních povinností, konšelé a případně i nenávidění drábi, což byl jakýsi policejní orgán vrchnosti.

Tíživý a pracovně náročný život poddaných lidí byl do značné míry vyvažován intenzivním náboženským životem, který v podobě rozčleněného církevního roku a zejména dodržovaných svátečních dní představoval i pro protivanovské obyvatele zdroj útěchy v nesnázích a nabízel morální kodex umožňující žít v konkrétním lidském společenství, ale též určitý kulturní rytmus, který členil dny na pracovní a sváteční, naplněné nezřídka odpočinkem i zábavou. Původně byli v Protivanově i evangelíci (Jednota bratrská), po Bílé Hoře převážila jednoznačně katolická konfese, která se stala dominantním vyznáním místních obyvatel. První zmínka o protivanovském kostele "Narození Panny Marie" je z roku 1547, ale nový, farní kostel je až z roku 1772, kdy jej nechal postavit hrabě Leopold Dietrichstein.

K velkým změnám došlo v rámci národních i regionálních dějin v roce 1848, který se stal nejen rokem zrušení poddanství, ale kdy se v zásadě rodil moderní stát s novým právním i berním systémem. Přelom 40. a 50. let byl ve znamení zavedení nového samosprávného zřízení, které mimo jiné definovalo pojem „občan“, což byl každý, kdo měl v obci tzv. domovské právo, a znamenalo zřízení nových úřadů i funkcí obecní správy, jak přímé, tak přenesené od státu. V této době se také formovala starostenská funkce s jejími nemalými povinnostmi, například zdravotními, silničními, požárními (tak důležitými pro každou obec!), případně disciplinárními a mravnostními. Druhá polovina 19. století neznamenala jen pozitivní změny – Protivanov zasáhly například i tehdejší války, nejvíce rakousko-pruská v roce 1866. Co se týče sociálního rozvrstvení obyvatelstva vesnice, stále větší úlohu hráli místní sedláci, ale i zmíněná městská správa. Velkou změnu přestavovalo i nové pracovní vytížení obyvatel v textilním průmyslu (regionální fenomén krejčovství, založený na domácí tkalcovské práci, vázaný zejména na Prostějov i na Boskovice), výroční trhy s ideou prosazení sklářských výrobků, zavedení školní docházky, která se stále více ocitala pod státním dohledem. Druhá polovina století znamenala i růst regionální inteligence, k níž vedle starosty a dalších představitelů samosprávy patřili lékař, farář a později i učitel, i když ten svým postavením dlouhodobě za elitou obce zaostával, a zejména růst spolkové a zájmové činnosti, k nimž patřila předně náročná činnost protipožárního dobrovolného sboru. V době před první světovou válkou byl Protivanov obcí s bohatým kulturním a společenským životem (například místní odbočka Sokola zde fungovala od roku 1911, které konkurovala místní organizace katolického Orla). Před válečnou katastrofou se obec vyvíjela také po stránce demografické a hospodářské.

20. století a jeho dva válečné konflikty určily i ráz života v Protivanově. Obě dvě válečné katastrofy si vybraly v Protivanově daň na lidských životech (na vzpomínkové desce památníku padlých na protivanovském náměstí jsou uvedena jména 43 padlých vojáků – protivanovských občanů). Zatímco po první světové válce (1914-1918) se však život v Protivanově rozvíjel v podstatě pozitivně, i když Protivanov zůstal v podstatě chudší horskou obcí s nízkým sociálním standardem, po druhé válce (1939-1945), která velmi omezila především politické a spolkovní aktivity a znamenala hospodářské potíže, se počal měnit charakter vesnice, což se ještě zvýraznilo po únorovém převratu 1948. Demografické, politické a sociálně-ekonomické a mentalitní proměny vesnice v 50. a 60. letech byly takového rozměru, že pozměnily ráz celé vesnice i život jejích jednotlivých obyvatel. Došlo zejména k postupně změně zaměstnání většiny z nich, neboť oděvní průmysl v Boskovicích a zejména v Prostějově udával tón celému regionu. Politicky bylo zajímavé, že jakkoli byla po válce tradičně silná lidová strana, v důsledku celospolečenských změn její členové upadli spíše do apatie. Rok 1948 a následné období však znamenal především „soumrak selských hospodářství“ v důsledku zakládání jednotných zemědělských družstev. Agitace za kolektivizaci zemědělství se vystupňovala především v roce 1953, kdy bylo též obviněno nejvíce sedláků-kulaků za nedostatečné dodávky potravin. Trvalo však ještě několik let, než se podařilo ustavit a konsolidovat JZD, a i přes relativní úspěchy přetrvávaly problémy po celou dobu jeho existence. V 50. a 60. letech, v důsledku značné agitace, v obci fungovaly různé kroužky besedy a místní knihovna. Tyto kulturní aktivity začaly postupně stagnovat až po násilném ukončení Pražského jara v době normalizace. To se opět stáhla do pozadí lidová strana, která se na konci 60. let nadechla k nové činnosti a moci se znovu imperativně chopila KSČ, která se pokusila získat občany pro svou normalizační politiku novou výstavbou a sliby zlepšení životních podmínek – vedení obce se například soustředilo na výstavbu nové školní budovy, která byla dokončena v roce 1973, nebo stavbu školy mateřské, dokončené v roce 1978.

Návrat k demokratickému politickému řádu v roce 1989 znamenal opět zásadní změny, zejména zavedením pluralitního politického systému (v prvních porevolučních volbách zvítězilo Občanské fórum, na druhém místě Křesťanská a demokratická unie). Začalo náročné období i po stránce hospodářské, neboť se přikročilo k opomíjeným a dlouho neřešeným problémům obce, v nichž prvořadé bylo vybudování vodovodu a přivaděče plynu. Jedním z trvalých následků dlouholeté vlády KSČ a dalších vlivů bylo ochabnutí společenských aktivit v Protivanově a činnosti divadelních, hudebních a tělovýchovných kroužků. Stabilnější se ukázala církevní struktura i různé duchovní akce, spojené s místní farností (poutě do okolních významných míst, jako je Sloup nebo Křtiny). Zajímavé aktivity začala provozovat i místní knihovna, která se snaží v součinnosti s vedením obce o připomínání významných rodáků (J. M. Veselý, A. Kolísek, F. Liška a další) a kulturních i společenských tradic.

Za použití Vybraných kapitol z dějin Protivanova Karla Sommera zpracoval Jiří Hanuš.