Známe ještě svoje rodačky a rodáky?
Každý z nás si píše svou velikou báseň, v níž sloky jsou léta a verše jsou dny...
Při pročítání protivanovských Zpravodajů z minulých let byl v jednom čísle nepatrný článeček, spíše poděkování za uspořádání Srazu rodáků ročníku 1939. Podpis – Marie Sikorová – Beskydy. Napadlo mne, kdo ještě zná a pamatuje si na naše rodačky-učitelky, které po studiích odešly z Protivanova na různá místa naší vlasti. Tam, kam je Osud zavál, se uplatnily svou prací, svým umem, svým elánem. Odešly převážně na sever, či na jih Moravy, do tzv. „pohraničí“. Na Pedagogické škole po maturitě dostaly žákyně – Umístěnku – , která obsahovala kraj, okres a místo, kam mají nastoupit. Pedagogická škola v Boskovicích za více než 50 let vychovala tisíce učitelek. Za dobu své existence nás určitě přesvědčila, že budoucnost národa je ve výchově a vzdělání, a že tato budoucnost má svoje začátky už u těch nejmenších dětí. Můžeme být a jsme hrdi na to, že od začátku až do dnešních dnů patřila mezi úspěšné žákyně této školy protivanovská děvčata. Byla to zvláštní situace, kdy v pohraničí byla rozvinuta síť celodenních mateřských škol o desetiletí dříve, než u nás ve vnitrozemí. Tyto školy byly nadstandardně vybavené a čekaly jen na nové posily – učitelky. V tomto článku je popsána doba od roku 1950 do roku 1960. Od tohoto roku, kdy došlo ke změnám v územním rozdělení krajů, okresů, už absolventky-učitelky se uplatnily na svých, či okresech sousedních. Nastalo nebývalé budování celodenních mateřských škol na okrese Prostějov a Blansko. Vzpomeňme tedy na rodačky – učitelky, které v této době z Protivanova odešly. Některé se po letech vrátily, těch však bylo málo. Vzpomeňme na tyto vzdělané rodačky, které jsme znali a známe dosud. Dobře se uplatnily, a téměř všechny se vypracovaly do funkcí ředitelek škol. A dělaly svému rodišti – Protivanovu jen samou čest. Nutno podotknout, že ač daleko od domova měly a mají k Protivanovu vřelý vztah a pokud možno navštěvují své sourozence, příbuzné a známé. Tam kam je osud zavál, většinou na krásná místa v naší zemi zůstaly, nebo změnily svůj domov a působiště provdáním. Založily rodiny, vybudovaly si své rodinné štěstí. Dnešní generace si stěží dovede představit, co tyto učitelky, ženy, matky zvládaly při svém náročném povolání. Ve své pedagogické činnosti se neustále vzdělávaly, pracovaly v různých funkcích a organizacích. A budovaly buď nové školy, nebo rozšiřovaly a stálé tyto modernizovaly. Přitom měly své rodiny, děti, které vychovávaly bez rodinného zázemí vlastních rodičů a rodinných příslušníků.
Pojďme tedy nahlédnout na životní osudy našich rodaček. Mezi prvními žákyněmi Pedagogické školy v Boskovicích byly hned dvě z Protivanova.
Ani se tomu nechce věřit, kolik úspěšných lidí vyšlo z naší obce. Všichni se uplatnili. Všichni si vybojovali své místo na slunci. My se s pokorou skláníme před jejich vzděláním a úspěšnou činností v oblasti školství. Děkujme jim za to, jak dobře své rodiště reprezentovali. Těm, kteří se dnešních dnů nedožili, věnujme tichou vzpomínku a dík za to, že svoje vzdělání, znalosti a zkušenosti předali dalším generacím. A těm, co dosud žijí, přejeme hodně síly a zdraví. A také jim přejme, aby měli k rodnému Protivanovu stále vřelý vztah a rádi ho se svými potomky navštěvovali.
Zpracovala paní Libuše Trnečková – bývalá ředitelka MŠ v Protivanově
