Známe ještě svoje rodačky a rodáky?

Pojďme tedy nahlédnout na životní osudy našich rodaček. Mezi prvními žákyněmi Pedagogické školy v Boskovicích byly hned dvě z Protivanova.

Růžena Lukášová – Baráková – ročník 1935, absolvovala v roce 1954 a dostala umístěnku do Karviné, kde učila v mateřské škole. V Orlové si zvýšila kvalifikaci na učitelku školy základní. Po provdání v roce 1956 odešla na Šumavu do Prášil. Manžela má také z Protivanova – Zdeněk Lukáš, který sloužil u Pohraniční stráže. V Prášilech vykonávala ředitelku malotřídní ZŠ. Od roku 1962 působila jako učitelka v okrese Hodonín. Od r. 1975 žije v Kroměříži, kde po celou dobu pracovala jako zástupkyně ředitele ZŠ. I v důchodu neopustila učitelskou dráhu a zastupovala na různých ZŠ, kde právě potřebovali. Má dvě děti. Dcera Růžena žije v Brně a je proděkankou na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy university. Získala tituly Doc., PhDr., Csc. Syn Jan je ředitelem strojírenského závodu Pilana MCT v Hulíně.

Marie Mihálová – Kovářová – ročník 1935, absolvovala v roce 1954 a rovněž nastoupila do ostravského kraje – v Petrovicích u Karviné na samých hranicích s Polskem, kde začala pracovat jako učitelka MŠ. Po doplnění vzdělání na Pedagogické škole v Orlové působila jako učitelka ZŠ v Karviné a to až do odchodu do důchodu. Manžel pracoval jako důlní technik. Marie má 3 děti, dcera žije v Olomouci, dva synové v Karviné. Celkem má 5 vnoučat. Postavili si rodinný dům v blízkosti známých lázní v Karviné

Obě tyto první učitelky protivaňačky jsou stále přítelkyně a pravidelně se scházejí v Kroměříži i po více než padesáti letech.

Marie Matoušková – Grulichová – ročník 1936, absolvovala v roce 1954 a nastoupila na MŠ do Šumperku. Po roce působila ve Starém Městě pod Sněžníkem na hranicích s Polskem. Potom řadu let byla ředitelkou MŠ v Libině okres Šumperk. Svoji ředitelskou dráhu ukončila v Karviné. Po odchodu do důchodu žila s manželem Josefem v Protivanově v domě po rodíčích. Dům nyní vlastní dcera Eva, druhá dcera Jaroslava žije v Praze. Marie i manžel už zemřeli a jsou pochováni na protivanovském hřbitově.

Marie Kolísková – Trnečková – ročník 1936, absolvovala rovněž v roce 1954. Její učitelská dráha začala v Prostějově, pak v MŠ v Otaslavicích. Následovala MŠ ve Vícově, kde vykonávala funkci ředitelky. Po sňatku odešla za manželem do Brna. Manžel Ing. ekonom Alois Kolísek, byl také z Protivanova. Marie pracovala ve funkci ředitelky a posléze působila jako okresní školní inspektorka v Brně, když obstála v tak velké konkurenci v krajském městě. Už v důchodu žije v Brně, Žebětíně, kde si s manželem postavili rodinný dům a stala se z ní vášnivá zahrádkářka. Žije s ní její syn Ivo, druhý syn Aleš s manželkou Margitou, rovněž z Protivanova bydlí v Brně. Marie má dva vnuky.

Helena Kocmanová – Vybíhalová – ročník 1936, ukončila také v roce 1954 a nastoupila do MŠ ve Dvorcích na okrese Bruntál, kde se po roce stala ředitelkou nejdříve dvoutřídní, potom čtyřtřídní školy a pracovala na tomto místě až do odchodu do důchodu. I v důchodu zastupovala v družině ZŠ Dvorce a i na mateřských školách v okolí. Pro své značné výtvarné dovednosti se stala členkou sekce Výtvarné výchovy na okrese Bruntál. Tyto nyní využívá při práci na aranžování suchých květů. Má dvě děti, syn žije v Bruntále, dcera v Čechách pod Kosířem. Je babičkou tří vnoučat.

Věra Marečková – Šustrová – ročník 1937, ukončila v roce 1955. Umístěnku dostala do Štenberka, kde působila nejdříve jako učitelka, pak celá léta byla ředitelkou MŠ stále ve Štemberku. I v důchodu zastupovala na okolních mateřských školách. Má s manželem dvě děti, dvě vnoučata a jedno pravnouče.

Květa Stonavská – Bílková – ročník 1938, ukončila školu v roce 1956 a nastoupila jako učitelka v Českém Těšíně, pak rok v Dolní Lomné. Po provdání se stala ředitelkou MŠ v Bukovci, v malebné obci na rozhraní Česka, Polska a Slovenska. V Bukovci si postavili s manželem dům, vychovali tři syny a mají čtyři vnoučata. Jeden ze synů je lesní inženýr a žije v Ostravici, druhý syn je hajný v Dolní Lomné a s třetím synem žijí společně. Celá rodina je oddána myslivosti. Na svůj rodný Protivanov nezapomíná a každoročně ho navštěvuje.

Anežka Raszková – Dvořáková – ročník 1938, ukončila v roce 1956 a začala učit na MŠ v Českém Těšíně. Po roce nastoupila na MŠ v Třinci. Tady se také stala ředitelkou MŠ dvoutřídní, kde zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1993. V Třinci se provdala a žila s manželem nejdříve na bytě a později se přestěhovali do rodinného domu po manželových rodičích, který přestavěli a zvelebili. Anežka musela vydat hodně energie a umu, aby obstála ve velké konkurenci. Má dva syny a celkem pět vnoučat. Bohužel už není mezi námi. Zemřela v roce 2008.

Marie Sikorová – Dvořáková – ročník 1939, ukončila v roce 1956 a nastoupila jako učitelka do Českého Těšína. Po roce se stala ředitelkou MŠ v Dolní Lomné. V této funkci pracovala až do odchodu do důchodu celých 39 let. Kromě práce ve školství pracovala v různých organizacích. Je stále členkou Matice Slezské a účastní se při pořádání folklorních slavností – Slezské dny. Manžel pracoval v lesnictví, mají tři dcery a jednoho syna a od nich tři vnoučata. Dnes už žijí sami v rodinném domě vybudovaným svépomocí. Podle jejího písemného vyjádření své povolání považovala za poslání, a kdyby se znovu narodila, vybrala by si stejně.

U těchto tří posledních učitelek nutno říci, že pracovaly v prostředí národnostně smíšeném, což byla značně náročná práce, která nebyla nikdy řádně oceněna.

Bohumila Poláková – Trnečková – ročník 1939, ukončila PŠ v roce 1957. Nastoupila do Rychnova okres Moravská Třebová. Pak se stala ředitelkou v Dlouhé Loučce. Po územní reorganizaci přešla na okres Prostějov, kde pracovala jako ředitelka MŠ ve Vícově. Od roku 1973 pracovala v MŠ Protivanov až do odchodu do důchodu. Kvalitu její práce měli možnost ocenit rodiče, s jejichž dětmi léta pracovala. S manželem Františkem mají dvě děti a čtyři vnuky.

Aloisie Paveláková – Kopecká – ročník 1941, ukončila studia v roce 1958. Umístěnka na okres Břeclav. Zamířila na jih Moravy a zůstala jí celý život věrná. Pracovala v Mateřské škole v Dolních Dunajovicích jako ředitelka až do odchodu do důchodu. Oblíbená mezi dětmi i mezi občany. Má tři dcery, dvě vnučky a jednoho vnuka. Manžel Miroslav zemřel už před 29 roky. Od té doby žije v rodinném domku sama se svou rodinou v krásném vinařském kraji naší Moravy.

Libuše Trnečková – Vybíhalová – ročník 1941, ukončila studia v roce 1958. Začala pracovat jako učitelka v Životicích u Nového Jičína na Ostravsku. Odtud odešla učit do MŠ Svitavy, a poté do Radiměře, obce, kterou z poloviny osídlili bývalí protivanovští občané. Po provdání působila na okrese Prostějov jako učitelka v Plumlově. Krátce pracovala i v mateřských školách v Nivě a v Bukové, pak jako ředitelka MŠ v Malém Hradisku. A od roku 1973 až do důchodu jako ředitelka MŠ v Protivanově.

Miloslava Marková – Mazáčová – ročník 1943, Ukončila PŠ v roce 1960. Působila na okrese Prostějov jako učitelka, později jako ředitelka. Velmi aktivně pracovala i v důchodu. Žije v Prostějově, má tři dcery.

Květoslava Pallová – Pavlů – ročník 1943, po studiích, které ukončila v roce 1960, působila v Jevíčku, dále v Moravské Třebové, a v Boskovicích. Tam si s manželem postavili rodinný dům a vychovali tři děti. Nejstarší dcera Monika se po studiích na VŠ vdala do Finska, kde v Helsinkách je ředitelkou Institutu pro vzdělávání dětí diplomatů. Druhá dcera, rovněž vysokoškolsky vzdělaná, žije v Americkém Las Vegas, kam se provdala. Syn Ing. Ota Palla žije v Praze, kde je spolumajitelem advokátní kanceláře. Květa má celkem pět vnuků, manžel učil na Střední škole v Boskovicích.

Jiřina Zatloukalová – Lukášová – ročník 1943. ukončila studia v roce 1960. Začínala na okrese Břeclav v Mikulově, kde pracovala jako učitelka. Po přechodu na okres Prostějov do Brodku u Konice se stala ředitelkou místní MŠ. Zde pracovala dlouhá léta až do důchodu. Pracovala aktivně jak ve škole, tak v obci. S manželem Františkem vychovali dvě dcery. Starší dcera Mgr. Simona Krönerová pracuje a žije v Protivanově jako učitelka ZŠ. Druhá dcera Kateřina je inženýrkou ekonomkou a žije v Brodku u Konice

Po územním rozdělení v roce 1960 už učitelky zůstávaly na svých okresech, protože okresy se územně zvětšily a také došlo k velkému rozvoji celodenních MŠ.

Z pedagogických škol v Boskovicích a Kroměříži vyšly nové posily pro oblast předškolní výchovy. Z protivanovských děvčat to byly: Jirka Ptáčníková – Alena Boudová – Ivana Vybíhalová – Libuše Sedláková - Marie Mrvová a další, které pokračovaly ve studiích na VŠ, nebo pracují v jiných oborech.

Naše vzpomínání patří také našim nejstarším učitelkám – ředitelkám MŠ z Protivanova. Především paní Marii Mnichové, která zde pracovala dlouhá léta a dožije se v letošním roce požehnaného věku 88 let. Pracovala v nelehkém období po válce, s velkým počtem dětí ve velmi špatném prostředí. Dále to byla paní Jarmila Vladařová, která odešla s manželem do Šumperka, kde pracovala jako ředitelka mateřské školy.

A pojďme ještě vzpomínat na rodáky – učitele Základních, Středních a Vysokých škol, kteří se významně podíleli na výchově a vzdělávání předešlých generací a podíleli se i na vědeckých a výzkumných pracích. Kam paměť sahá, byli to tito učitelé, a profesoři.

Josef Luňáček z čp. 29 kde žil rod Luňáčků od r. 1740 až do roku 1950. Byl to středoškolský profesor na Gymnaziu v Příboře. Nám je znám jako malíř obrazů, které visí v mnohých domácnostech v Protivanově.

Egbert Luňáček z čp.29 – středoškolský profesor na Gymnáziu v Třebíči.

Leopolda Luňáčková z č.p.29– profesorka na Gymnaziu v Hradci Králové.

Bedřich Havelka – z č.p. 28 , univerzitní profesor, RnDr. , DrSc. Vysokou tříletou školu v Paříži zvládl během jednoho roku. Působil na Pedagogické fakultě v Olomouci a VUT v Brně. Od roku 1952 byl vedoucím Přírodovědecké fakulty v Olomouci. Jeho vědecké a výzkumné práce se dostaly i na mezinárodní úroveň.

František Havelka – z č.p.28 – profesor na Gymnáziu v Berouně, později v Praze až do důchodu, kde také dožil.

Alois Havelka – z č.p.28 učitel na ZŠ v Kokorech, učil fyziku, chemii a přírodopis.

Josef Pavlů -  bratr p. Pospíšilové z č.p. 215, profesor na Gymnáziu v Broumově. Byl to velký sportovec a cvičitel dětí a mládeže.

Anna Lišková z č.p 61 původně učitelka ručních prací působila nejdříve v severních Čechách a pak na ZŠ Protivanov až do důchodu.

Pavlína Součková – Kopecká z č.p.39 – byla ředitelkou ZŠ v Pěnčíně.

Karel Kopecký –z č.p.39 – byl učitelem ZŠ v Dolních Bojanovicích na okrese Hodonín.

Josef Hanák z č.p.92 – učitel v Uhřicích u Kroměříže pak ve Vlkovicích. Převážnou část učitelského života strávil v Loučkách u Oder.

Josef Kolář z č.p. 131 – profesor na Gymnáziu ve Šternberku. Každoročně trávil prázdniny v Protivanově se svoji milou paní a dcerami

Jaroslav Trnečka z č.p. 158 – pracoval jako učitel krátce v Ostravě a potom celý život v jižních Čechách na ZŠ na okrese Třeboň, kde dosud žije a rád vzpomíná na rodnou ves.

Bedřich Trnečka – z č.p.64 ze Skelné Huti, byl učitelem a ředitelem ve školách v Bukové, na Repechách , na Suchým a nakonec na ZŠ v Boskovicích až po odchod do důchodu.

Alois Kolář z č.p.185 působil jako vysokoškolský učitel v Nitře, kde obhájil disertační práci a získal titul Csc. Působil na Univerzitách v Nairobi v Keni, v Bagdadu, v Iráku, Egyptě, ve Finsku, v Něměcku, a také na Univerzitě v městě Tiaret v Alžíru. Ing. Alois Kolář Csc. Žije v Nitře a v Protivanově, kde zdědil po rodičích domek.

Marie Žerníčková – Trnečková z č.p.236 učila ve Velkých Losinách, pak v Habrůvce na okrese Blansko a nakonec v Protivanově na ZŠ. Tady také předčasně zemřela.

Jaroslava Ganzarová – Lukášová – z č.p. 242 nejdříve učila v Kostelci na Hané a dále do konce života v Prostějově.

Alena Knížková – Vítková – z č.p.248 učila nejprve na ZŠ v Protivanově, pak až do důchodu v Sázavě na Kutnohorsku , kde dosud žije.

Ladislav Kejík – z č.p.221 Získal titul PhDr., byl učitelem v Kunčině na Svitavsku, pak v Protivanově ,nejdříve jako učitel a pak dlouhá léta byl ředitelem ZŠ.

Antonín Drahovzal – z č.p. 240 byl profesorem matematiky až do důchodu na Gymnaziu Jiřího Wolkera v Prostějově .

Stanislav Krejčíř z č.p.203 Učitel v Hluku a potom v Bílovicích u Uh. Hradiště. Zemřel předčasně ve 30 letech.

ing.Karel Kolář z č.p. 46 – vysokoškolský profesor na Vysoké škole CHemicko-technologické v Pardubicích,později v Praze

Arnošt Trnečka – zč.p.236 pracoval nejprve jako učitel v Uherském Hradišti, pak v Protivanově na ZŠ.

Marie Barešová – Drahovzalová z č.p.240– celou svoji učitelskou dráhu prožila v Praze na Základních školách.

Věra Grulichová – Kopecká z č.p.247 působila celý život na ZŠ v Šumperku.

Václav Sedláček ml. Z č.p.254 -působil jako učitel v Bruntále,kde také předčasně zemřel.

Marie Hasoňová – Kopecká z č.p.125 učila v Klenovicích na Hané pak na ZŠ v Protivanově až do důchodu.

Marie Joklová – Trnečková z č.p.258 nejdříve učitelka v Hluku, pak v Bílovicích u Uherského Hradiště až do důchodu.

Marie Kovaříková – Bílková z č.p.244 pracovala nejdříve v Čechách pod Kosířem, pak učila na ZŠ v Brodku u Prostějova.

Alena Večeřová – Lukášová z č.p.242 Učila rovněž v Čechách pod Kosířem ,pak byla ředitelkou ZŠ v Hněvotíně okres Olomouc.

Květa Dvořáková – Kejíková z č.p.221 od studií působí jako učitelka ZŠ v Krnově.

Jaroslava Křupková – Kitnerová z č.p. 278 byla nejprve na ZŠ v Přemyslovicích, potom na ZŠ v Nezamyslicích.

Josef Sedláček z č.p.254 – učitel ve Žďárné, nyní ředitel ZŠ v Protivanově.

Jaroslava Kolářová – Kopecká z č.p.256 učitelka ZŠ Benešov okres Blansko.

Jaroslava Káňova – Matoušková z č. 266 –studovala v Brně, učila v Bukové, v Brodku u Přerova, v Drnovicích u Vyškova a nyní vyučuje na ZŠ ve Frenštátu.

Soňa Kaňová – Trnečková z č.p.258 po studiích pracovala jako učitelka v Hrušovanech nad Jevišovkou, nyní ředitelka ZŠ v Hevlíně okres Znojmo.

Marie Boudová- rozená Vondálová z č.p. 207 – středoškolská učitelka působí na Gymnáziu v Boskovicích

Jaroslav Vašíček z č. 266 -  po vystudování  vyučuje na Gymnáziu J.Wolkra v Prostějově

Ani se tomu nechce věřit, kolik úspěšných lidí vyšlo z naší obce. Všichni se uplatnili. Všichni si vybojovali své místo na slunci. My se s pokorou skláníme před jejich vzděláním a úspěšnou činností v oblasti školství. Děkujme jim za to, jak dobře své rodiště reprezentovali. Těm, kteří se dnešních dnů nedožili, věnujme tichou vzpomínku a dík za to, že svoje vzdělání, znalosti a zkušenosti předali dalším generacím. A těm, co dosud žijí, přejeme hodně síly a zdraví. A také jim přejme, aby měli k rodnému Protivanovu stále vřelý vztah a rádi ho se svými potomky navštěvovali.

 

                                                                           Zpracovala paní Libuše Trnečková – bývalá ředitelka MŠ v Protivanově